Meditace: Smlouva, která dýchá Božím Jménem

Já jsem.
Ne výrok z dálky,
ne hlas z oblak,
ale dech, který se mísí s tvým.
Jako když ráno otevřeš oči
a světlo není venku –
je uvnitř tebe.

Hle, má smlouva je s tebou.
Ne mezi námi.
Ne na kameni.
Ne podepsaná krví cizího zvířete.
Ale v tobě –
zapsaná do vláken tvého bytí,
do chvění tvého jména,
do rytmu tvého srdce.

Já jsem smlouva.
Nepřináším ti ji,
já se dávám.

Jako Abraham,
neseš ve svém jménu přidané písmeno –
tichý dech Boha,
co dává život,
co činí z člověka nositele světla pro národy.

Nejsi povolán, abys věřil v Boha, který mluví –
ale v Boha, který se v tobě vyjadřuje.
V každém kroku,
v každém gestu,
v každém ANO i v každém NE.

Toto je smlouva:
že když řekneš “já”,
ozvěnou odpoví věčnost.

Že i tvé ticho je těhotné Slovem,
a tvá slabost prostor, kde se rodí síla.

Já jsem.
A ty jsi.
A mezi námi nic –
jen dech,
jen láska,
jen přítomnost,
která neodejde.