Samsonův příběh je fascinujícím obrazem lidské slabosti i Boží trpělivosti. Samson, muž, který byl zasvěcen Hospodinu, nositel zvláštního povolání a síly, často padal pod tíhou svých vášní. Jeho slabost pro ženy, jeho impulzivní chování a chvíle, kdy se zdá, že jednal jen podle svých vlastních žádostí, nás mohou znepokojit. Jak mohl Bůh někoho takového použít? Proč Duch Boží neodešel od něj dříve, než přišlo jeho selhání? Odpověď nacházíme v samotném srdci Božího zjevení: Hospodin hledá lásku člověka, nikoli jeho bezchybnou poslušnost.
Boží touha po člověku není chladný požadavek na bezchybnou morálku. Bůh je Otec, který touží po vztahu. Ježíš sám říká: „Milosrdenství chci, a ne oběť“ (Mt 9:13). V tom je hluboké tajemství – přikázání, oběti a všechna pravidla zákona nejsou cílem samy o sobě. Jsou prostředkem, jak ukázat, že láska k Bohu je nad vším. Bez lásky se zákon stává jen břemenem, které lidské srdce neunese. Ale s láskou se i pády stávají cestou zpět do náruče milosrdného Boha.
Samsonovy vlasy, symbol jeho zasvěcení, nebyly samotným zdrojem jeho síly. Byly znamením smlouvy mezi ním a Bohem. A právě v okamžiku, kdy byly jeho vlasy ostříhány, došlo k porušení tohoto spojení. Ale co se stalo dál? Samson byl ponížen, oslepen a sražen do prachu. A přesto se nakonec obrací k Hospodinu se slovy: „Panovníku Hospodine, vzpomeň si na mě…“ (Sd 16:28). Neprosí o záchranu pro své ego nebo slávu, ale o sílu, aby naplnil své poslání. A Bůh ho vyslyšel.
Zde vidíme, že Boží odpuštění a milost sahají hlouběji, než si často dovedeme představit. Samsonova slabost nezabránila Bohu jednat. Podobně král David, který miloval Hospodina, ale dopustil se cizoložství a vraždy, našel u Boha milost, protože jeho srdce nikdy nepřestalo hledat Boha. Hřích není tím, co nás odděluje od Boží lásky – je to naše neochota vrátit se k Němu.
Ježíšův kříž je konečným důkazem toho, že Bůh nás miluje navzdory našim selháním. Když v Něm nacházíme lásku, tato láska proměňuje naše srdce. Bůh nám dává svobodu, protože věří, že i ve chvílích pádu se k Němu můžeme obrátit. A když to uděláme, On nás přijímá, odpouští nám a znovu nás pozvedá.
Samsonův příběh nás učí, že Bůh touží po naší lásce víc než po dokonalosti. I když selžeme, Boží milost a touha po vztahu s námi nejsou vyčerpány. Tato láska je skutečně jediná věc, na které záleží, protože ona přikrývá mnoho hříchů (1 Pt 4:8). Bůh nehledá dokonalé, hledá milující. A kdo miluje, i když padá, nikdy nebude ztracen.
