V křesťanské i židovské mystice nacházíme podobné vnímání živého Božího slova, které není pevně svázané jednou podobou či interpretací, ale proměňuje se podle času, místa a stavu člověka. Evangelijní události, kde Boží hlas slyší různí lidé různým způsobem, a myšlenka židovské mystiky o proměnlivé povaze Tóry v závislosti na kosmických věcích (šmitot), nabízejí hluboký pohled na pružnost Božího zjevení.
Dynamika Tóry a evangelia: Věk din a rachamim
Podle židovského mystického spisu Sefer ha-tmuna není Tóra statická, ale každá její podoba odpovídá věku, v němž se čte. V přítomném věku, ovládaném atributem din (přísný soud), je Tóra vnímána skrze přikázání a zákazy. Avšak v nadcházejícím věku, který bude věkem rachamim (milosrdenství), bude Tóra čtena jinak – s důrazem na milosrdenství a svobodu. Tato pružnost odráží Boží dynamiku, kdy zjevení není omezováno neměnnými pravidly, ale přizpůsobuje se lidskému vnímání a Božímu plánu.
Podobně křesťanská evangelia zachycují dynamickou povahu Kristových slov. Ježíšův hlas a zjevení nejsou nikdy vnímány všemi stejně. Například v Janovi 12,28-29 se Boží hlas z nebe projeví různě – někteří slyší hrom, jiní věří, že mluví anděl. Tato různost není rozpor, ale důkaz toho, že Boží slovo zasahuje každého člověka podle jeho duchovního stavu a připravenosti.
Kristovo vzkříšení: Setkání podle vnitřních atributů
Tato dynamická povaha Božího slova se jasně projevuje ve způsobu, jakým lidé vnímali Krista po jeho vzkříšení. Každý ho viděl jinak, nikoli podle podoby, ale na základě atributu, který byl jeho srdci a životnímu stavu nejbližší. Kristus se nepřizpůsobuje jen dobám a situacím, ale i jednotlivcům – jejich potřebám, jejich zkušenostem a jejich schopnosti ho vnímat.
Marie Magdalena ho poznává ve chvíli, kdy vysloví její jméno (Jan 20,16). To, co jí odhaluje Krista, není jeho podoba, ale jeho hluboká láska a znalost její duše. Její vnitřní atribut oddanosti a hledání nachází odpověď v jeho intimním oslovení. Je to okamžik důvěrnosti, ve kterém její nitro rozezná Pána.
Učedníci na cestě do Emauz (Lk 24,32) s Kristem procházejí vnitřní transformací. Jejich srdce hoří, když k nim mluví a vysvětluje Písma, ale poznávají ho až při lámání chleba. Jejich vnitřní atribut hledání pravdy a touhy po pochopení je to, co otevírá jejich oči k poznání vzkříšeného Pána.
Učedníci na břehu Galilejského jezera (Jan 21,7) ho poznávají ve chvíli, kdy jim ukazuje hojnost – když jejich sítě, po noci bez úlovku, přetékají rybami. Jejich vnitřní atribut důvěry a zkušenosti s Kristovou schopností obdarovat je tím, co je přivádí k rozpoznání Pána.
Kristus se zjevuje podle vnitřních dispozic člověka. Jeho přítomnost není vnucená, ale odpovídá na vnitřní potřeby, stav a hledání každého jedince. Tento princip platí nejen pro jeho vzkříšené tělo, ale i pro jeho slova a zjevení v každodenním životě.
Evangelium a šmitot: Slovo Boží v čase
Myšlenka židovské mystiky, že každý věk má svou vlastní Tóru, se odráží i v různých výkladech a záznamech evangelijních příběhů. Každý evangelista interpretoval Kristova slova podle svého pochopení a prostředí, což je důvodem drobných rozdílů mezi jejich svědectvími. Není to chyba, ale naopak důkaz, že Boží slovo není mrtvým textem, ale živou skutečností, která oslovuje různé lidi v různých dobách.
Stejně jako v židovské mystice nacházíme dynamiku mezi věkem din a rachamim, evangelium ukazuje přechod od přísnosti k milosrdenství. Ježíš konfrontuje přísné dodržování zákona a ukazuje, že milosrdenství má přednost. Tento princip je stálou výzvou k novému pochopení Božího slova v každé době.
Kristus dnes: Setkání v našem nitru
Apoštol Pavel říká: „I kdybychom Krista dříve znali podle lidského měřítka, nyní ho tak již neznáme.“ (2 Kor 5,16). To znamená, že Krista dnes nelze vnímat očima, ale pouze vnitřním pohledem. Přichází k nám vnitřně, v našich nejhlubších touhách, zápasech a nadějích.
Stejně jako ve vzkříšeném Kristu, i dnes se jeho přítomnost stává zjevným, když jsme vnímaví k atributům, které odrážejí jeho podstatu: milosrdenství, lásku, pravdu, naději. Jeho slova a činy k nám promlouvají tehdy, když jsme připraveni odpovědět.
Závěr: Bůh, který nás zná
Boží Slovo i Kristus jsou živé a dynamické skutečnosti, které překračují naše očekávání. Jsou přítomné v každém věku a každém okamžiku, přizpůsobují se našim potřebám, schopnostem a duchovní připravenosti. Stejně jako učedníci na cestě do Emauz i my jsme zváni k tomu, abychom rozpoznávali Boží přítomnost tam, kde bychom ji možná nečekali – v lámání chleba, v zahradě, u ohniště.
Židovská mystika i evangelium nám připomínají, že Boží hlas nelze uzavřít do jedné podoby. Bůh nás zná a odpovídá na naše vnitřní atributy – přichází jako Pán, kterého poznáme nikoli očima, ale srdcem.
