Představte si jedno ráno v Kafarnaum, malém městečku na břehu Galilejského jezera. Ježíš, mladý tesař, vstává ještě před rozbřeskem. Zatímco ostatní v domě ještě spí, on už rozžíná lampu a začíná připravovat své nástroje na další pracovní den.
Ježíš, syn Marie, žil prostým životem. Jako tesař se potýkal s běžnými starostmi – práce nebylo vždy dostatek, nářadí se muselo udržovat, a zákazníci ne vždy byli spokojeni. Po ranní modlitbě se Ježíš vydává do dílny. Dnes ho čeká výroba dveří pro jednoho souseda. Zručnými rukama tvaruje dřevo, přesně, ale s láskou, jako by každému kousku vdechoval život.
Během dne se zastaví, aby se najedl s matkou Marií. Jejich rozhovor se točí kolem každodenních záležitostí – co je potřeba koupit na trhu, kdo potřebuje pomoct, a jak se daří jejich příbuzným. Ježíš se stará nejen o svou matku, ale i o širší rodinu. Vždy je ochoten pomoci, ať už s opravou střechy nebo s radou v těžkých chvílích.
Večer, když už slunce zapadá, Ježíš zakončuje svůj den modlitbou. Jeho život je naplněn prací, modlitbou a službou ostatním. V každodenním úsilí prožívá stejnou tíhu a strasti jako my dnes. On, Bůh vtělený do člověka, zakusil lidskou existenci v její plnosti. Není akademikem ani knězem, ale je služebníkem, který se staral o své bratry a sestry.
Ježíš nás učí, že v prostém životě se skrývá veliká síla. Máme u Otce přímluvce, který zná naše strasti, protože jimi sám prošel. Ježíš, tesař z Kafarnaum, nám ukazuje, že Bůh se dokáže přiblížit každému z nás, ať jsme kdekoli a čímkoli. Jeho život je důkazem, že v pokoře a službě druhým nacházíme pravou velikost.
