Když Ježíš říká: „Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti“ (Jan 15,5), mluví k nám jako k mystickému tělu, které z něho čerpá život. V kabale podobně z Adam Kadmon – kosmického, prvotního člověka – proudí světlo do celého stvoření. Ačkoliv vznikly v odlišných kontextech, tyto dvě postavy – Kristus a Adam Kadmon – se v hlubinné teologii začínají překrývat. Tento článek zkoumá jejich skrytou jednotu a propojení.
Kdo je Adam Kadmon?
Adam Kadmon, což doslova znamená „prvotní člověk“, je v kabale první emanací po stažení Božího světla (cimcumu) z nekonečného Boha – Ein Sof. Nejde o člověka v tělesném slova smyslu, ale o kosmický archetyp lidství, čisté vědomí, které slouží jako most mezi nekonečným a stvořeným.
Zatímco Ein Sof je zcela nepochopitelný a mimo strukturu, Adam Kadmon je první konfigurací, která připouští jakousi formu – myšlenku „člověka“ jako obrazu Božího. Tímto „člověkem“ nejsme my, ale Božský prototyp, který obsahuje v potenci všechny duše, vesmíry i čas.
V kabalistickém pojetí se z Adama Kadmonu vyzařují sefirot – božské emanace jako proudy světla ze „smyslových“ otvorů této bytosti: očí (or einajim), uší, úst, čela. Nejde o fyzické části, ale o duchovní kanály, jimiž proudí vědomí a bytí do nižších světů. Adam Kadmon tak není jen první svět, ale i vědomá bytost, zosobnění Boží vůle.
Jeho tělo tvoří vertikální osu: shora dolů proudí světlo, z jednoty k mnohosti. V této ose jsou rozmístěny sefirot jako orgány: Keter jako lebka, Chochma a Bina jako hemisféry mysli, Tiferet jako srdce, Jesod jako pohlaví a Malchut jako nohy – místo dotyku s fyzickým světem.
Adam Kadmon tedy není mytologický jedinec, ale duchovní architekt, v němž Bůh sám vytváří a udržuje řád vesmíru. Je to člověk, který ještě nikdy nepadl, věčná čistota, ideální obraz – a zároveň vzor, ke kterému má stvořený člověk směřovat. Adam Kadmon je prvotní konfigurací božského světla, která vychází z nekonečného Boha (Ein Sof) po stažení světla – cimcumu. V této postavě jsou obsaženy všechny sefirot – deset aspektů Božího působení – rozmístěné jako tělo člověka. Adam Kadmon je živým stromem, skrze který proudí duchovní světlo a vytváří světy. Jeho „oči“, „uši“, „ústa“ nejsou tělesné, ale metafyzické – body, jimiž se božství manifestuje.
Tento strom je znám jako Etz ha-Chajim – Strom života, který v sobě spojuje celou realitu a zároveň přesahuje její hranice. Strom vyrůstá z Keteru (koruny) a končí v Malchut (království), tedy od transcendentního k imanentnímu.
Ježíš jako živý strom
Ježíš se v Janově evangeliu označuje za vinný kmen. V kontextu starozákonního prorockého jazyka je to obraz Izraele, ale v Janově mystice jde dál: Ježíš je ten, skrze něhož proudí život od Otce k ostatním. Stejně jako Adam Kadmon je duchovním prostředníkem.
Kristus jako Logos – Boží Slovo – je „světlem, které osvěcuje každého člověka“ (Jan 1,9). On je stromem, jehož větvemi jsou ti, kdo do něj byli naroubováni. Ve Zjevení sv. Jana se znovu objevuje strom života, rostoucí uprostřed Nového Jeruzaléma – a právě tímto stromem je Kristus.
Adam Kadmon Ježíš Kristus
Prvotní obraz člověka, archetyp všech duší Obraz neviditelného Boha, první mezi bratřími
Strom sefirot, skrze nějž proudí světlo Vinný kmen, z něhož proudí život Ducha
Tělo světla, vyzařující Boží atributy Tělo Kristovo jako církev, v níž působí Duch
Centrum jednoty, před rozdělením Ten, který láme zeď mezi nebem a zemí
Kristus naplňuje symboliku Adam Kadmonu – ne jako filozofickou metaforu, ale vtělením. On je ten, v němž se Božství skutečně zjevilo, „tělo Logos“, božská forma, která sestoupila a prošla temnotou, aby světlo zazářilo v každém.
Kosmické tělo a mystická réva
Mystikové napříč tradicemi mluvili o těle světla, o duchovním člověku, který stojí mezi světy. Kabalisté tomu dali jméno – Adam Kadmon. Křesťané poznali tohoto člověka v Ježíši. V Ježíši přebývá plnost Božství tělesně (Kol 2,9) – on je tělem světla, které sestoupilo do světa tmy.
Jako vinný kmen se stává nositelem života pro všechny. Kristus je středem – jako Tiferet – mezi přísností a milosrdenstvím. V něm se setkává Otce a stvoření, Bůh a člověk. Je jako strom, který vyrůstá z kořenů Božské lásky a jehož plody jsou věčné.
Závěr: Jednota stromu
Adam Kadmon a Ježíš – dva obrazy jednoho tajemství. Prvotní plán a jeho naplnění. Strom života kabaly a vinný kmen evangelia. Jednota Božího těla a ratolestí.
Kristus nepřišel zrušit tajemství stromu sefirot, ale naplnit ho v těle, které se dává za život světa. V něm se vše sjednocuje – nahoře i dole. A ti, kdo zůstávají v Něm, nesou ovoce, které přetrvá věčnost.
