Spravedlivý jako červená kráva

„Spravedlivý je jako červená kráva – očišťuje nečisté, ale čisté znečišťuje.“

Na první pohled se tento výrok zdá protismyslný. Ale právě v jeho paradoxu se skrývá hluboká pravda o povaze svatosti. V Tóře je červená kráva určena ke zvláštní oběti. Její popel očišťuje ty, kdo se poskvrnili smrtí – nejhlubším dotekem lidské konečnosti. Ale zároveň znečišťuje každého, kdo s tímto popelem přijde do kontaktu. Není to běžná oběť, ale záhadná, téměř skandální. A stejně tak je i spravedlivý – cadik – postavou, která porušuje očekávání.

Spravedlivý podle chasidské moudrosti není jen někdo, kdo zachovává zákon. Není to anděl bez hříchu, který stojí vysoko nad lidmi. Je to ten, kdo sestupuje, kdo vstupuje do temnoty, kdo se dotýká nečistoty druhých, aby je očistil. Je to ten, kdo bere na sebe bolesti a slabosti těch, které společnost zavrhla. Jako Ježíš, který se dotýká malomocných, jí s hříšníky a nechává se pomazat prostitutkou. Spravedlivý není čistý kvůli své oddělenosti, ale kvůli svému soucitu.

Ale právě proto je i „nepohodlný“. Pro ty, kdo si myslí, že jsou čistí, že se uchránili skvrn světa, je spravedlivý pohoršením. Jeho přítomnost narušuje iluzi čistoty, protože ukazuje, že čistota bez milosrdenství není žádnou čistotou, ale jen pýchou. Proto může být „znečištěním“ i pro ty, kdo se domnívají, že už očistu nepotřebují.

Spravedlivý je jako Kristus, který se „stal hříchem za nás, ačkoliv sám hříchu nepoznal“ (2 Kor 5,21). Sestupuje dolů, kde se nelze udržet neporušený – ale právě tím zachraňuje. V jeho rukách je popel – popel bolesti, utrpení, smrti – a právě tímto popelem očišťuje svět.

Ale kdo je připraven přijmout takového spravedlivého? Kdo unese, že Boží služebník přichází znečištěný popelem nečistoty, a přesto nese svatost? Kdo pochopí, že právě v této nepochopitelnosti je ukrytý Bůh?