Jsme zvyklí slyšet, že bez pokání není odpuštění. A přece Bible svědčí o chvílích, kdy Bůh zadržel trest ne proto, že hříšník prosil o smilování, ale protože někdo jiný se za něj postavil. Někdo, kdo měl odvahu vstoupit do trhliny mezi Boží svatost a lidskou bídu. Ne hříšník se obrací, ale přímluvce klečí.
Mojžíš zvedl hlas za lid, který se klaněl zlatému teleti, a připomněl Bohu Jeho milosrdenství, když se nikdo z provinilých neozval. Bůh mu přitom řekl:
„Nech mě, ať plane můj hněv proti nim a ať je vyhladím; a z tebe učiním veliký národ.“ (Ex 32,10)
Mojžíš by mohl mlčet a přijmout vyvolený úděl. Ale on se místo toho vložil za lid, který si to nezasloužil. A Hospodin se nechal obměkčit.
Áron běžel s kadidelnicí mezi živé a mrtvé, když z nebe padal mor. A Jób obětoval za přátele, kteří o odpuštění neprosili, jen mlčeli ve své pošetilosti.
Bůh tehdy neslyšel prosbu viníka. Slyšel hlas přímluvce.
„Hledal jsem mezi nimi muže, který by stál v trhlině – a nenašel jsem.“ (Ez 22,30) Říká to Bůh s bolestí, ne se zlobou. Jako by říkal: Kdyby se někdo postavil, nemuselo k tomu dojít. Nečekal jsem pokání hříšných, hledal jsem odvahu spravedlivého.
Možná v tom nacházíme předobraz Krista – největšího přímluvce. Ten nečeká, až se obrátíme. Zatímco jsme ještě hřešili, on se přimluvil. Zatímco jsme mlčeli, on volal: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ (Lk 23,34)
V církvi dnes často hledáme známky obrácení. Sledujeme, zda je někdo hodný odpuštění. Ale co když Bůh čeká spíš na to, zda my se za něj postavíme? Zda budeme milovat víc než soudit. Zda se naučíme nést hříchy druhých v modlitbě – jako Mojžíš, jako Jób, jako Kristus.
A nakonec se vracíme k Abrahamovi.
Ten stál před Hospodinem a prosil: „Zahubíš snad spravedlivého s bezbožným? Možná je tam padesát… čtyřicet… deset spravedlivých?“
Ale nenašel se ani jeden.
Sodoma byla zničena.
A přece Abrahamova přímluva nezůstala nevyslyšena. Byla jako proroctví, které čekalo na svou hodinu.
Dnes víme, že se jeden spravedlivý našel.
A díky němu nebude zachráněno jen jedno město, ale celý svět.
Kristus – ten jediný spravedlivý – vstoupil do trhliny navždy. A Abrahamova prosba je konečně vyslyšena.
