V roce 2024 oznámil Vatikán s hrdostí, že bazilika sv. Pavla za hradbami – jedna ze čtyř hlavních papežských bazilik – projde zásadní rekonstrukcí díky štědré podpoře Nadace Hejdara Alijeva, napojené na autoritářskou vládu Ázerbájdžánu. Nebyl to první případ. Už dříve ázerbájdžánské peníze pomohly obnovit slavné římské katakomby sv. Marcelina a Petra, sv. Commodilly či části Vatikánské knihovny. Média psala o „kulturní diplomacii“ a „mezináboženském dialogu“. Jenže zatímco v Římě proudí granty, ve stínech Kavkazu mizí křesťanské památky.
Zbožné dary s krvavým pozadím
Ázerbájdžán se už více než dekádu prezentuje jako „tolerantní muslimská země“ podporující mezináboženský mír. Přes Nadaci Hejdara Alijeva, vedenou první dámou Mehriban Alijevovou, sponzoruje kulturní projekty po celé Evropě. Ve Vatikánu tyto dary umožnily například restauraci římských katakomb nebo výstavy v Apoštolské knihovně.
Z dostupných dokumentů vyplývá, že mezi lety 2012 a 2024 darovala ázerbájdžánská nadace do Vatikánu přinejmenším 640 000 €, možná i více než jeden milion eur – částky, které potvrdila investigativní média jako IrpiMedia a The Pillar. Kardinál Fernando Vérgez Alzaga osobně děkoval za spolupráci a označil Ázerbájdžán za „příklad dialogu mezi civilizacemi“.
A co Karabach? Zničeno. Beze slova.
Zatímco v Římě se slavnostně stříhají pásky, v Náhorním Karabachu mizí křesťanské dědictví pod buldozery. Katedrála Ghazançećoc v městě Šuša, jeden z duchovních symbolů arménských křesťanů, byla během války v roce 2020 dvakrát cíleně ostřelována ázerbájdžánskými silami – Human Rights Watch tento čin označila za možný válečný zločin.
Od té doby se podle nezávislých satelitních snímků organizace Caucasus Heritage Watch (CHW) systematicky ničí arménské kostely, khachkary (kamenné kříže), hřbitovy a kulturní centra. Jen mezi lety 2023 a 2024 vzrostl počet zničených nebo „přeformátovaných“ památek o více než 75 %. Mezi nimi byl i kostel Kanáč Žam ve vesnici Karintak – zmizel beze stopy.
Ázerbájdžán navíc zřídil oficiální vládní komisi, jejímž cílem je „identifikovat a odstranit arménské nápisy“ z památek v nově ovládaném území. Evropský parlament ve své rezoluci z března 2022 tento krok důrazně odsoudil.
Mlčení Svatého stolce
Zatímco OSN, UNESCO, Mezinárodní soudní dvůr i Evropský parlament vyjadřují obavy a požadují zachování kulturního dědictví, Vatikán k destrukci mlčí. Nepřijal arménské výzvy k odsouzení, nevydal žádné oficiální stanovisko, nepožádal o přístup nezávislých expertů. Mlčí i papež František, přestože v jiných případech – například válka v Sýrii či na Ukrajině – Vatikán vystupoval velmi aktivně.
Arménští církevní představitelé, například biskup Vicken Aykazian, považují tento postoj za zradu. „Jak může církev, která káže spravedlnost, mlčet, když se ničí křesťanské kostely? A ještě přijímat peníze od těch, kdo je ničí?“ řekl The Pillar.
Dvojí metr a ztráta důvěry
Vztah mezi Vatikánem a Ázerbájdžánem je podle kritiků příkladem morálního relativismu. Místo obrany utlačovaných křesťanů se Svatý stolec zapojuje do kulturní diplomacie s režimem, který je obviňován z etnického čištění a ničení duchovního dědictví.
Zatímco v Karabachu mizí památky, ve Vatikánu se za peníze Baku restaurovány katakomby. V očích mnoha věřících i nekatolických křesťanů je to těžko omluvitelný paradox – ba přímo skandál.
Závěr: Kde je hlas církve pro pronásledované?
Církev vždy hlásala, že má stát na straně utlačovaných, že „krev mučedníků je semenem víry“. Ale co když ticho církve slouží politickému komfortu? Co když právě finanční dary umlčují prorocký hlas?
Když křesťané v Karabachu ztrácejí své chrámy a hroby, čekají, že se někdo postaví za pravdu. A pokud ne Svatý stolec, kdo tedy?
