Každá věc na světě má svůj smysl. Nic není náhodné. Všechno, co existuje, bylo vysloveno Bohem jako slovo – jako logos, který v sobě nese Boží úmysl, krásu, pravdu i cíl. Tak učí svatý Maximos Vyznavač, jeden z nejhlubších duchovních otců křesťanské tradice. A tak učí i židovská mystika, která říká, že svět je plný Božích jisker – roztříštěných, zasutých, rozptýlených, ale stále svatých.
V křesťanské tradici nazýváme tyto jiskry logoi – Boží úmysly, které Bůh vložil do každého stvoření. Každý člověk, každé zvíře, strom, kámen, slovo i událost má svůj vlastní logos – tedy svůj skrytý smysl, kterým má sloužit k Boží slávě. Všechny tyto logoi jsou jako zrcadla – malé odrazy Jednoho velkého Logu – Božího Syna, Krista, skrze něhož bylo všechno stvořeno. A právě v Něm se mají všechny tyto rozptýlené smysly opět sjednotit.
Židovská mystika mluví podobně. Učí, že svět je rozbitý – stvoření padlo, rozpadlo se na střípky, ve kterých však stále září Boží světlo. A že úkolem člověka je tyto střípky shromáždit, očistit a vrátit zpět k Bohu. Tento proces se nazývá tikun olam – oprava světa. Není to jen etický úkol, ale i duchovní. Každý čin lásky, každý projev soucitu, každá modlitba nebo čestné rozhodnutí může být aktem opravy – návratem ztraceného smyslu na své místo.
Z obou těchto pohledů vyplývá jedna hluboká pravda: svět není jen kulisou našeho života. Je to posvátný text, který máme číst, chápat a dopisovat. A my jsme za něj odpovědní.
Naše duše byla stvořena právě proto, aby tyto logoi rozeznala. Jsme mostem mezi nebem a zemí, mezi viditelným a neviditelným. V nás se mají sjednotit všechny rozptýlené smysly stvoření, a skrze nás se mají vrátit k Bohu. Když jednáme s pokorou, láskou a světlem, naplňujeme logos svého vlastního života – a pomáháme ostatním nalézt ten jejich. Ale když žijeme sobecky, bez lásky a bez pravdy, nejenže se vzdalujeme Bohu – bráníme i světu, aby byl v něm sjednocen.
Svatý Maximos říká, že „člověk byl stvořen jako prostředník – aby sjednotil rozptýlené části vesmíru a přivedl je k Bohu.“ Není to jen teorie – je to každodenní výzva. Každý rozhovor, každé rozhodnutí, každý dotyk – to všechno je příležitost buď k sjednocení, nebo k rozptylu. Odpovědnost je veliká. Ale stejně veliká je i sláva, která nám byla nabídnuta: stát se spolupracovníky Božího plánu, „božími rolníky“, jak říká apoštol Pavel.
Kristus přišel, aby sjednotil všechno, co bylo rozptýleno. Sestoupil do naší roztříštěnosti, aby v nás obnovil jednotu. A nyní jsme my voláni, abychom v Jeho Duchu pokračovali v tom, co On začal – abychom svět nesoudili, ale napravovali, skrze lásku, světlo a pravdu.
Každá chvíle má svůj logos. Každé setkání může být jiskrou tikun olam.
