1. Co jsou logoi?
Slovo logos (λόγος) je v řečtině mnohoznačné: může znamenat „slovo“, „rozum“, „smysl“, „princip“, „záměr“, „pořádek“. U Maxima se v množném čísle logoi (λόγοι) jedná o božské ideje či principy, které Bůh vložil do každé stvořené věci. Nejsou to samostatné bytosti ani platonické ideje mimo svět – jsou to tvůrčí vůle a smysly, které dávají každé věci její jedinečné poslání a určení.
Každý logos je jako Boží „slovo“ o dané bytosti – osobní výpověď Boha o tom, co daná bytost má být, k čemu směřuje a jak se může sjednotit s Bohem.
2. Původ a cíl všech logoi: Logos
Maximos učí, že všechny logoi mají počátek v jediném Logu – vtěleném Slovu, Kristu. On je Logos logon – „Slovo slov“, tedy pramen všech významů, forem a určení. Všechny logoi jsou tedy jako paprsky vycházející ze Slunce – Krista.
„Všechny logoi jsou součástí jediného Logu, v němž byly předvěčně stvořeny.“
Zároveň však není Logos jen počátkem – je i cílem. Vše, co existuje, bylo stvořeno skrze něj a pro něj (srov. Kol 1,16). Tím pádem každý logos stvoření v sobě nese touhu po naplnění – návratu do Logu, odkud vyšel. Toto naplnění se uskutečňuje v theosis, zbožštění.
3. Logoi jako tvůrčí principy a rozpoznatelné významy
Logoi nejsou jen „esence“ nebo „podstata“ věcí. Jsou to duchovní otisky Boží vůle. Například:
- člověk má svůj logos: být obrazem Boha, milovat, svobodně odpovídat na Boží výzvu.
- strom má logos: být nositelem života, krásy, růstu – to vše v harmonii s Božím řádem.
- kámen má logos: nést stabilitu, být tichým svědkem stvoření.
Každá bytost je tedy živým tajemstvím, které může být rozpoznáno skrze kontemplaci – čistým srdcem, ne jen rozumem. Vidět logos věci znamená vidět ji tak, jak ji vidí Bůh – v jejím určení, původu a cíli.
4. Poznávání logoi a duchovní růst
Maximos navazuje na sv. Řehoře Nysského a Dionysia Areopagitu, když říká, že duchovní růst je postupné rozpoznávání logoi ve věcech. Očištěná mysl (nús) začíná „číst stvoření jako knihu“. Svět už není náhodný chaos, ale ikonografická řeč Boha.
„Stvoření je jako kniha napsaná Bohem, jejíž písmena jsou logoi.“
Cílem duchovní cesty tedy není opustit stvoření, ale pochopit ho zevnitř, skrze kontemplaci jeho logoi, které nás vedou zpět ke Kristu.
5. Kristus a obnova logoi
Hříchem člověka došlo k narušení řádu – logoi byly „rozptýleny“, smysl věcí se zatemnil. Člověk přestal chápat smysl věcí jako vedení k Bohu a začal je používat k vlastnímu sobectví. Kristus přišel jako vtělený Logos, aby:
- obnovil logoi ve stvoření, znovu jim dal smysl a směr k Bohu,
- sjednotil je v sobě, aby všechny věci mohly být přivedeny do harmonie,
- znovu otevřel člověku schopnost vidět svět jako Boží ikonu.
Kristus je tedy jakoby srdce kosmu, v němž se sbíhají všechny významy věcí – a z něho opět vyzařují.
6. Kosmický rozměr theosis: sjednocení logoi v Logu
Theosis neznamená jen proměnu jednotlivce – znamená kosmické sjednocení. Když se člověk očišťuje, jeho mysl začíná chápat logoi stvoření, stává se prostředníkem, skrze nějž se celý svět může navracet ke svému původnímu smyslu. Člověk se tak opět stává knězem stvoření, jak měl být Adam.
Cílem není rozplynutí v Bohu, ale vnitřní sjednocení každého stvoření s Logem, v němž si každé zachová svou jedinečnost, ale zároveň bude naplněno světlem a životem Božím.
