Tato slova se ozývají jako mrazivá připomínka marnosti lidského snažení, ať už jde o běžný život, obchod, či dokonce duchovní praxi. Člověk se často domnívá, že svou pílí, skutky nebo dodržováním pravidel může dosáhnout spravedlnosti, přízně či dokonce spásy. Ale co když je všechno toto úsilí marné, pokud není zakořeněno v milosti Boží?
Talmud nás učí: „Naše spravedlnost je jako cáry oděvu. Ani spravedliví nemohou stát v Boží přítomnosti bez milosrdenství.“ (Berachot 17a)
I ta nejlepší lidská spravedlnost je nedokonalá, a bez Božího milosrdenství nemůže člověk obstát. Je to Bůh, kdo tvoří, odpouští a proměňuje. My jsme jen hliněné nádoby, které nemají v sobě sílu se naplnit – pouze Bůh nás může naplnit svým duchem a učinit z nás užitečné nástroje.
V tomto duchu varuje Talmud i před duchovní pýchou: „Existuje typ člověka, který se věnuje Tóře pro své vlastní jméno, a ten, kdo to dělá, zničí svět.“ (Sotah 22b)
Duchovní praxe, pokud je vykonávána z pýchy, snahy vyniknout, nebo dokonce si zajistit místo v nebi, je prázdná a může být nebezpečná. Podobně Ježíš varoval farizeje, že jejich přísné dodržování zákona bez milosrdenství a lásky je Bohu odporné.
„Nestaví-li Hospodin dům, marně se namáhají stavitelé.“ (Žalm 127:1)
Tento žalm nás připomíná, že jakékoliv lidské snažení je bez Boží přítomnosti a požehnání odsouzeno k nezdaru. Můžeme se snažit, pracovat, dokonce se modlit a postit, ale pokud naše srdce není naplněno Boží milostí, zůstáváme prázdní.
Talmud dále říká: „Spravedliví slouží Bohu nejen kvůli odměně, ale kvůli tomu, že Ho milují.“ (Pesachim 50b)
Láska je tím, co dává naší víře smysl. Ne skutky, ne oběti, ale vztah s Bohem založený na lásce. Stejně tak Ježíš zdůrazňoval, že milosrdenství je více než oběti. „Smiluje se nad tím, nad kterým se chce smilovat.“ Toto je hluboká pravda – Bůh je svrchovaný, jeho láska je nezasloužená, a naše role není ji získat, ale přijmout.
Ježíš varoval ty, kteří spoléhají na svou zbožnost: „Budou plakat, až uvidí hříšníky stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem.“
To je jeden z nejsilnějších obrazů Ježíšova učení o Božím království. Nejde o systém, náboženské úkony nebo přísné dodržování pravidel. Nejde ani o to, koho společnost považuje za spravedlivého nebo hříšníka. Bůh se smilovává nad těmi, kteří to nejméně očekávají. Proto mnozí „spravedliví“ budou závidět hříšníkům, nad nimiž neměli pochopení.
Nakonec nás židovská moudrost učí: „Není na tobě dokončit dílo, ale nejsi ani oprávněn se od něj vzdát.“ (Pirkej Avot 2:16)
Naše úsilí má smysl jen tehdy, pokud ho konáme s pokorou a vědomím, že skutečný výsledek není v našich rukou. Lidské snažení, i to duchovní, není cestou ke spáse. Ta přichází jedině skrze Boha.
Tento svět nás láká, abychom spolehli na vlastní síly, na zákony, systémy nebo náboženské úkony. Ale všechny tyto věci jsou jako pára. Pravá spása je darem, který Bůh nabízí každému, kdo pokorně přijme Jeho milost.
