Někdy, když stojím tváří v tvář pokušení, cítím, jak se ve mně ozývá hlas, který zpochybňuje Boží pravdy. Jako by mi našeptával: „Není to tak zlé. Možná to Bůh ani tak nemyslel. Možná to vůbec není hřích.“ Možná jste ten hlas také slyšeli. Přichází právě v okamžicích, kdy se chystáme učinit něco, o čem hluboko uvnitř víme, že je to špatné. Je to naše snaha ospravedlnit sebe sama, uklidnit svědomí, potlačit nepohodlnou pravdu.
Je tak snadné se tímto hlasem nechat ovládnout. Ale když se mu poddám, vím, že se něco ve mně narušuje. Přichází pocit prázdnoty, odloučení od Boha, který mě miluje i navzdory mým slabostem. A přitom jsem si tolikrát uvědomil, že popírání pravdy mě nikdy neudělalo svobodnějším ani šťastnějším.
Myslím, že klíčem je přestat s tímto vnitřním bojem proti pravdě. Co kdybych místo toho přijal svou slabost? Co kdybych přestal skrývat své chyby a místo toho je odevzdal Bohu?
Boží pravda není nepřítel. Je to světlo, které nás osvětluje, i když se někdy cítíme zahanbeni. Nepřišla nás odsoudit, ale zachránit. Přiznat si, že jsem slabý, že bojuji s pokušením, není známkou selhání, ale odvahy. Je to krok k pokání, k tomu, abych mohl znovu zakusit Boží odpuštění a blízkost.
Apoštol Pavel napsal: „Když jsem slabý, tehdy jsem silný“ (2 Kor 12,10). Jak paradoxní, ale jak pravdivé. Bůh nás neodsuzuje za naše pády. Odsuzujeme se sami tím, že před Ním zavíráme dveře své duše. Pokora, přiznání vlastních selhání a upřímné volání o pomoc otevírá tyto dveře dokořán.
Není třeba před Bohem předstírat, že jsme někým, kým nejsme. Není třeba popírat pravdu, abychom se cítili lépe. Stačí si přiznat: „Ano, Bože, jsem slabý. Nezvládám to. Ale Ty mě znáš. Ty víš, kdo jsem. A Ty mě i přesto miluješ.“
A právě v tomto přijetí slabosti, v této pokoře, se rodí síla. Síla nezapírat, nepředstírat, ale přijímat pravdu, která uzdravuje. Síla žít v Boží milosti, která nás mění více než jakýkoli náš boj o dokonalost.
Tak co kdybychom to dnes zkusili jinak? Místo popírání pravdy zkusme pokorně přijmout sami sebe – a Boha, který nás přijímá jako první.
