Noe vypustil holubici. K večeru se vrátila s olivovým lístkem v zobáčku. Uškubla ho na Olivové hoře v Jeruzalémě, neboť Svatou zemi potopa nezpustošila. Když lístek trhala, svěřila se Bohu s následujícím postřehem: „Hospodine, Pane světa, pokrm můj ať hořký je jako oliva, ale raději přijmu ho z ruky Tvé, než abych se těšila ze stravy sladké, leč vydána byla bych do moci člověka.“ (Agada)
Hospodine, ať raději trpím tvou rukou, než rukou člověka. Umíš se totiž smilovat! Člověk nikoli!
